23.11. 2002 - Javorový, Řeka
Tato akce se uskutečnila. To
lze vytušit z níže umístěných fotek. Akce se uskutečnila v sobotu, tři
týdny po veleúspěšném festivalu NTSKP Listí a Peří "Vypálený
Červ". Předsednictvo bylo velmi překvapeno poměrně hojnou účastí.
Bylo nás 16. Mohlo nás být i 19, ale Martina Kožušníková se nakonec
rozhodla, že pojede na výstavu nerostů do Ostravy a Dan Bierza s Janou
Bierzovou ji následovali. My ostatní jsme se tedy vydali do lůna přírody.
Vyrazili jsme z Havířova a po cestě se k nám přidávali další poutníci.
Dorazili jsme do Třince, vyhřezli jsme z vlaku a šli jsme na autobus. Měli
jsme štěstí, protože se nám podařilo ukecat řidiče MHD, aby nás
vzal už z nádraží. Mezi tím ještě předsednictvo stihlo prohlásit výpravu
za výlet trotlů a také jsme se ještě odfotili. Autobus nás dovezl pod
lanovku.
Začali jsme se přesouvat k úpatí
kopce. Mnozí byli stále přesvědčeni, že na Javorový pojedeme
lanovkou. Záhy však vystřízlivěli a smířili se s tím, že půjdou pěšky.
Přelezli jsme plot, zuli šněrovací boty a začali jsme houfně stoupat.
Zpočátku to šlo docela v pohodě, ale některým výletníkům došly poměrně
rychle síly šlo se jim těžko a pomalu (viz. video). Kopec byl prudký,
stezka úzká a kluzká, vzduch zatuchlý a vlhký. Dýchalo se těžce,
protože vzduch rychle řídnul a ubývalo kyslíku. Někteří omdlévali,
jiní propadali šílenství, ostatním vypadávaly zuby. Ve výpravě se šířila
trudomyslnost (neměli jsme míč). Nepomáhala ani píseň do nepohody. Všichni
měli strach a potili se. Už jsme nedoufali, že někdy dosáhneme cíle,
ale nakonec se na nás obrátilo štěstí, mlha se rozestoupila a my jsme
dorazili k horní stanici lanovky. Zde jsme si krátce odpočinuli a zahájili
jsme finální útok na vrchol.
Rychle jsme se blížili k horské chatě
a těšili jsme se na pivo, víno, likéry a mléčné výrobky. Bohužel
jsme ale měli smůlu, protože chata byla i přes naše odhady a předpovědi
naprosto plná. To nás trochu vyvedlo z míry, ale rychle jsme vymysleli náhradní
plán a rozhodli jsme se, že půjdeme do hospody do Řeky. A jak jsme si
usmysleli, tak jsme také udělali. Sestupovali jsme rychle blátivou
stezkou. Vpřed nás hnala žízeň a hlad. Po hodině a půl sestupu jsme
dorazili do Řeky a brzy jsme našli hospodu. Nebyla moc útulná, ale bylo
v ní teplo, pivo měli taky. Kofola bohužel nebyla. Pojedli jsme a popili
a pak jsme se vydali na nádraží.
