29. 3. - 31.3  2002

     Původně jsme měli v těchto dnech jet do Českého Ráje. Bohužel ale těsněpřed akcí onemocněli klíčoví členové LaP a jiní klíčoví členové museli o nemocné pečovat, takže se původně plánovaná akce nekonala. Místo návštěvy Ráje jsem se tedy já, samojediný vydal na návštěvu pekla, přesněji řečeno vyrazil jsem do jižních Beskyd, kde se mlha zvedá málokdy. Cestou jsem stihl navštívit Romana Myšku, čerstvého to člena naší skvělé organizace.

    V pátek ráno jsem se sbalil a vyrazil jsem na vlak. Mým prvním cílem byla Studénka. Zdej jsem našel Romana a vzápětí jsem ztratil přezku od opasku (tu dodnes nemám, protože se nedá nikde sehnat). Spolu jsme vyrazili podél staré železniční tratě do Albrechtiček (malebná obec, rozkládající se mezi železničním koridorem u Studénky a mošnovským letištěm). Cestou mi Roman  vyprávěl o krásách místní krajiny a o rázovitosti zdejšího lidu. V družném hovoru jsme došli až k rodinnému domu, ve kterém přebývá Romanova rodina. Po nezbytném posilnění jsme vyrazili na obhlídku nedalekých rybníků, které jsou součástí CHKO Poodří. Viděli jsme spoustu ptáků, kteří hlučeli tak, že jsme se jen obtížně dorozumívali (používali jsme proto ruce, nohy a ledviny). Jakmile jsme se dostatečně pokochali přírodou, vrátili jsme se pro brambory. Vzali jsme s sebou také spacáky. Pak jsme se přesunuli do lesa, kde již na nás čekali místní mládežníci. Společně jsme rozdělali oheň, zapěli písně, opekli bramboru a tu pak slavnostně pojedli. Kolem půlnoci se všichni rozutekli do svých domovů a my s Romanem jsme zůstali v lese. Rozložili jsme spacáky a usnuli jsme. Po dvou hodinách spánku jsem se probudil, protože mi byla strašná zima, přesto že jsme na sobě měl kompletní kongo, na hlavě čepici, na rukou rukavice a na nohách dva páry tlustých ponožek. Ono totiž mrzlo a můj spacák s extrémem 10º C teplo neudržel a zimu pustil. Pak už jsem v podstatě neusnul, převaloval jsem se a počítal jsem každou minutu.  V 5 hodin ráno jsem to zabalil, sbalil a odešel jsem na vlak. 

    Vlakem jsem se přepravil ze Studénky do Jablůnky a vyrazil jsem do Kateřinic na chatu Martiny Dohnálkové. Protože to bylo docela daleko, rozhodl jsem se, že budu stopovat. Po chvíli jsem stopnul Martinu Dohnálkovou, která  mě pak zavezla až na chatu. Tam jsem strávil dopoledne. Poobědval jsem a po odpolední siestě jsem se vydal do Bystřičky na chatu Ivana Barvíka, kde již mělo být mnoho členů  LaP. Do bystřičky jsem došel kolem 17:00. Po mezipřistání v hospodě jsem zamířil na chatu. Tam již čekalo mnoho členů našeho krásného sdružení. Postupně se rozproudila zábava, jedlo se, zpívalo a pilo. Nálada byla skvělá, na což  doplatil hlavně Venca Dronský, který se  opil, usnul a já jsem mu v  rámci  oslavy velikonoc nasypal do nosu pepř. Venca chvíli prskal, kýchal a  pak zase usnul. Večer tedy proběhl zdárně a já jsem se vyspal v teple.

    V neděli ráno jsme všichni vydatně posnídali. Pak jsem zahájil návrat domů.Sešel jsem dolů do vesnice. Rozhodl jsem se, že budu opět stopovat. Potřeboval jsem se dostat do Havířova a doufal jsem, že se mi to do večera podaří. Došel jsem k silnici, mávnul jsem a hned první auto mi zastavilo, což bylo skvělé. Ještě dokonalejší pak  byl ten fakt, že řidič jel do Sedliště (mezi Havířovem a Frýdkem-Místkem), což se mi maximálně hodilo. Cestou jsme probírali současnou politickogeologickou situaci. V Sedlišti jsem se pak opět pokusil stopovat a opět jsem byl úspěšný. Tak jsem se  tedy dostal k cíli na dva stopy, rychle a zadarmo.

    Akce se mi velmi líbila i když mě poněkud znervózňuje fakt, že jsem málem umrznul. Počet účastníků nebyl příliš vysoký (1), ale o to větší byla kvalita zúčastněných.