28.3. - 29.3. 2003 Cimburk, Buchlov, Velehrad
V pátek v jednu hodinu jsem unavená ze školních
labin, ale natěšená, vešla do haly hlavního nádraží v Brně,
kde už čekali 5F+Lenička, Kačka, Laco a K.E.Fear. Dopravili jsme se do
Bohuslavic. Tam nám rozcestník ukázal směr naši cesty (Buchlov
19,5 km…to je moc, tak nejprve na Cimburk!:-)
Po cestě jsme se kochali krásami
přírody a já naslouchala zpěvu ptáků. Pěnkava nás nenápadně
varovala před deštěm, i když modré nebe tomu nenasvědčovalo. Přešli
jsme Malou a Velkou Ostrou a k večeru se před námi objevila hledaná
zřícenina. Vešli jsem dovnitř. Na hradě nás čekal zastřešený plácek,
který jen vybízel k přespání. Zřícenina se zdála být opuštěná
- kromě kocoura Jelimana jsme nikoho neviděli. Bylo rozhodnuto - spíme
tu! Po mírném dešti jsme se vypravili na průzkum hradu a zjistili jsme,
že Jeliman tu nežije sám. Byl tam totiž hodně „free“ kastelán,
který proti našemu návrhu na přespání nic nenamítal a dokonce nám
dovolil rozdělat oheň a zatopit v peci. No,úplný komfort! Najedli
jsem se, u ohně zapěli pár písní, a pak už ve spacáku hráli Dračák.
Zabili jsme Zombie a šli spát. V noci nám byla kosa, přestože jsem se
snažila udržovat „teplo domova“ přikládáním v pícku.
Ráno nás
kromě sluníčka vzbudila výprava hluchoněmých turistů, pro něž jsem
se stali jakousi atrakcí. Při snídani nás ještě očumovala banda náctiletých,
kteří dokonce kastelána požádali o prohlídku s výkladem. My jsme
sbalili saky paky, vyrovnali účty a vyrazili vpřed. Před baštou jsme se
ještě zúčastnili koncertu dosud neznámé kytarové hvězdy Martina 5F,
který mezi námi objevil dalšího nadaného hudebníka mlíčňáka. Koncert
měl velký úspěch, ale nebyl čas na přídavky.U studánky pod hradem
jsem pak nabrali vodu do zásoby a toulali se dál.Pro zpestření dlouhé
cesty 5F vymyslel, že se od 12 do 1 hod. bude mluvit ve verších. Mně se
jeho nápad líbil, ale objevili se mezi námi i jedinci, kteří to úplně
ignorovali - asi nemají básnířský talent ;-) Po zastávce U Pily, kde
jsme načerpali síly z našich zásob, někteří si ostříhali
nehty(že K.E.Feare?:-) se šlo dál.
K hradu Buchlov jsme po příkrém
stoupání štastně dorazili, ale byl zavřený. Po zastávce v hospodě
jsme se vydali směr Velehrad. Cestou jsme uvažovali, zda chceme ještě někde
přespat, nebo jet v noci do Brna. Polovinu odrazovala vidina mrazivé
noci a tak jsme to nechali osudu. Asi v půl sedmé jsme dorazili do
Velehradu, aniž jsme po cestě potkali nějaké vhodné místo pro nocleh.
Bylo chladno, tak jsme usoudili, že nejrozumnější bude jet zpátky.
Padly i návrhy o stopu, ale nakonec jsme se vypravili pěšky po neosvětlené
silnici do Starého Města u Uherského Hradiště. K.E.Fear vepředu dělal
světlušku a svou malou baterečkou upozorňoval automobilisty na naši výpravu.
Nebezpečné úseky jsem přežili. Dorazili jsme na vlakové nádraží a
odjížděli jsem plni nových zážitků, s bolavýma nohama ale šťastní. O půl jedenácté jsme z okénka
vagónu viděli Špilberk = 3.hrad za ten den. Byl to super výlet!
Janka
